O srnci z hor

    Indové si vyprávějí zvláštní legendu. Legendu o vůni a srnci z hor.
Před dávnými lety žil jeden srnec, který v nozdrách stále cítil příjemnou vůni pižma. Stoupal po zelených stráních hor a cítil tuto podivuhodnou, pronikavou, slaďoučkou vůni.Zaběhl do lesa a ta vůně byla ve vzduchu, všude kolem něho. Srnec nemohl pochopit, odkud se bere ta vůně, která ho tak vzrušuje. Bylo to jako volání vábničky, kterému nemohl odolat. Srnec začal běhat z lesa do lesa a hledal původ té podivuhodné a vzrušující vůně. Byl tím hledáním úplně posedlý. Přestal se starat o jídlo, o pití, nemohl spát, byl posedlý jen touto jedinou věcí. Nevěděl, kde se bere ta vábivá vůně, ale stále ho to nutilo probíhat rokle, lesy, hory a doly. Až úplně vyhladověl a vyčerpal se. K smrti unavený najednou klopýtl a uklouzl na skále. Zřítil se a smrtelně se zranil.
     Jeho rány byly sladké a voňavé. Srnec si lízal zakrvácenou hruď a teprve teď odhalil neuvěřitelnou věc. Vůně, ta vůně, která ho dohnala až sem, byla tady, na jeho těle, ve zvláštním váčku, který mají všichni srnci jeho druhu.

     Ubohé zvíře se zhluboka nadechlo té vůně, ale bohužel už pozdě.