Hvězda

        Kdysi žil jeden velmi asketický muž, který se do ničeho nezakousl a ani kapku ničeho nevypil, dokud slunce bylo na nebi. A zdálo se, že jasná hvězda zářící na vrcholku blízké hory je souhlasným znamením nebe s jeho odříkáním. Každý ji mohl vidět i za denního světla, ale nikdo nevěděl, jak se tam dostala.
Jednoho dne se muž rozhodl vylézt na horu. Malá dívenka z vesnice chtěla jít za každou cenu s ním. Bylo horko a brzy měli žízeň. Nutil dívenku, aby se napila, ale ona odmítala, dokud se nenapije i on. Ubohý muž byl zmaten a nevěděl, co má dělat. Velmi nerad by porušil svůj půst, ale nemohl se dívat na děvčátko, jak trpí žízní. Nakonec se napil a děvčátko rovněž.
         Dlouho si netroufal podívat na oblohu, protože se bál, že hvězda bude pryč. Ovšem o to větší bylo jeho překvapení, když konečně vzhlédl a uviděl nad horou jasné hvězdy dvě.