Ve věznici pro mladistvé byla přednáška o potrestání, zařazení, výchově, rekvalifikaci a alternativních trestech pro mladé vězně . Přednášející psycholog zaníceně mluvil o tom, jak je důležité napnout veškeré úsilí, aby se mladí delikventni mohli vrátit zpět do života. Nabádal ke spolupráci různých institucí vládních i nevládních, škol, rodiny ..... Mluvil o tom, jak je třeba vynaložit nejen finanční prostředky, ale i pochopit člověka, dát mu pomoc psychologickou a lidskou. " Nelámejte nad nimi hůl! Nezatracujte je předčasně! "Čím více mluvil, tím více přítomní posluchači začali rušit, bavit se mezi sebou a dohadovat se o něčem. Nakonec jeden z nich si vzal slovo a přednášejícího psychologa přerušil : " Pane , chtěl bych se vás zeptat, zdali opravdu věříte tomu, co zde přednášíte. Myslíte si opravdu, že všechny tyto vynaložené prostředky se vůbec vyplatí?. Má to vůbec cenu vyvinout tolik úsilí a tolik energie a peněz, aby se zachránil třeba jenom jeden delikvent ? Stálo by to vůbec za to ? " Psycholog se zamyslel a odpověděl :
Zachránit jeden lidský život je víc, než postavit sedmimetrovou pagodu
Na mořské pláži se pomaličku pohyboval starý muž. Opatrně našlapoval , opíral se o hůl a každou chvíli se ohýbal, vybíral něco z písku a házel to do moře. Kolem šla mladá dvojice. Objímali se, líbali a se zájmem staříka pozorovali. " Co to děláte? ", zeptala se dívka. " Vracím mušle do vody, aby neumřely. " Mladí se zasmáli a odvětili : " To přeci nemá vůbec žádný smysl. Víte kolik je pláží na celém světě a kolik mušlí na nich je příbojem vyhozeno.? Tahle vaše práce je marná a k ničemu." Stařík se pousmál :
