Šarlatán

        Sál byl nabitý k prasknutí, z velké většiny postaršími ženami. Bylo to nějaké nové náboženství. Jeden z řečníků měl na sobě jen turban a bederní roušku. Velmi procítěně mluvil o moci,kterou má mysl nad hmotou.
        Všichni mu fascinovaně naslouchali. Nakonec si dotyčný přišel sednout zpět na své místo, přímo přede mne. Jeho soused se k němu naklonil a polohlasem ho oslovil: "Skutečně věříte tomu,co jste říkal, tedy že tělo samo vůbec nic necítí a  všechno jsou to jen myšlenky?"
        "Samozřejmě že věřím"odpověděl šarlatán se zbožným výrazem v tváři."
        "Tak si se mnou prosím vyměňte místo. Na mě tady hrozně táhne".