Bizoni byli nějak nespokojený. Zdálo se, že celý stádo je už delší dobu v krizi. "Musíme něco změnit-jít novou cestou," vykřikl zničehonic jeden. Přidali se další, pak ještě a najednou se všichni jak vzteklí řítili prérií - ke světlejším zítřkům...
Potom zařval jinej vůdce, aby se všichni zastavili a udělali pět dřepů a hlasitě zabučeli. Stádo jako jeden muž poslechlo pro změnu jeho. "A rychle za mnou - vím, jak všechno zlepšit," zabučel zase někdo další a bizoni už za ním pádili. Prérie duněla. Ovšem na konci byla obrovská skála, dole moře a rozparádění bizoni se s tázavými pohledy řítili pěkně dolů - do hlubin. Za nimi další a další, aniž vlastně věděli, proč nebo kam pádí. Tak bizoni vyhynuli...
Lidí se něco podobného naštěstí netýká...
